Vrtání hloubkových vrtů ponorným vzduchovým kladivem vždy představuje určitou ekologickou zátěž. Vrtaři i nezúčastění lidé v okolí místa provádění vrtu jsou prakticky pokaždé vystaveni intenzivnímu hluku, zejména při vrtání úvodní části vrtu. Pokud souprava není vybavena příslušným technickým zařízením, pak i produkce prachu nebo rozptýlené směsi vody, vzduchu a vrtné drti je silně obtěžujícím průvodním jevem vrtání. Samozřejmě, že míra ekologické zátěže okolí je závislá na technické vyspělosti vrtací soupravy, ale zejména pak na přístupu firmy, provádějící vrtné práce. Dnes již existují prostředky, omezující tyto nepříznivé vlivy na přijatelnou úroveň i při používání ponorného vzduchového kladiva. Kladivo poháněné vodou však již svým principem funkce zatěžuje životní prostředí podstatně méně. Při použití kladiva poháněného vodou můžeme počítat s:
- prakticky nulovou prašností
- nižší hladinou hluku
- nulovou kontaminací prostředí olejem - kladivo není třeba při provozu mazat
- zhruba třetinovou spotřebou paliva na běžný metr vrtu - významně nižšími emisemi výfukových plynů pohonného agregátu
- nulovou potřebou přídavných vrtných chemikálií (pěnidel) při vrtání hlubokých vrtů
- neovlivňováním okolí vrtu tlakovými projevy (viz technický přínos)